Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kam se teď vydá Francie?

11. 1. 2016

Víme, že „summity“ s přítomností velkých imperialistických mocností jsou vždy obklopeny obrovskými bezpečnostními opatřeními, jejichž účelem, spíše než chránit, je dostat je daleko od obyvatel a všelidových nepříjemných demonstrací, ačkoli opatření právě proběhnuvšího kola konference OSN o klimatických změnách (COP21) mají jako výsledek rozhořčení a protest francouzské společnosti demokratickými prostředky. Sdělovací prostředky upoutávají pozornost titulky jako „přes 120 000 policistů a vojáků chrání klimatický summit“, „Paříž hostí klimatický summit uprostřed skutečného policejního státu“, „bezpečnost byla posílena a pouliční demonstrace zrušeny“. „»Válka proti terorismu«, již odsoudila Hollandeova vláda, ve sledu zločinných útoků z 13. listopadu.“ Nicméně hlasy, které odsuzují nebývalý militaristický proud, do něhož je tato „válka“ sváděna, křičí stále víc, spolu s vážným zostřováním útoků na základní práva a svobody, k narůstajícímu přijetí Sarkozyho svalnatých tezí a s novým ziskem pravice v prvním kole (francouzských) oblastních voleb 6. prosince.  

Kam spěje Francie coby jedna z hlavních kapitalistických zemí, člen Rady bezpečnosti OSN, jaderná mocnost, s hlavní rolí v rámci Evropské unie, se svým ekonomickým, politickým a vojenským postavením (kde to poslední exponenciálně narůstá) v Africe, konkrétně v zemích, jež má v úmyslu rekolonizovat? Vlivná země v srdci mezinárodní scény, s vývojem, jaký se nemůže lišit od jakéhokoli revolučního. Navíc když francouzská buržoazie má starou historii kontrarevolučních zločinů, s důrazem na ty, které spáchala proti dělnickému a národně osvobozeneckému impulzivnímu hnutí, jež od Indočíny po Alžírsko ukončilo rozsáhlé koloniální impérium. Krvavá pomsta proti komunardům, násilné utlačování, z něhož vietnamský lid vyšel svobodný, připomenutí hrdinského odporu, symbolizovaného vítězstvím u Dien Bien Phu, kapitulace před Hitlerem a vichystický kolaborantský režim, fašistický terorismus OAS proti alžírským vlastencům, to jsou jen některé příklady násilí a toho, jak francouzská buržoazie brání své třídní výsady, a představuje sama o sobě varování před nebezpečím, jež představuje nebývalý posun Hollandeovy vlády. Násilné potlačení demonstrantů na Place de la Republique je důkazem toho, jak konají „pořádkové síly“ v pohledu nevyhnutelného lidového protestu a vypuknutí bojů a ospravedlňují tak největší obavu na cestě, jakou je francouzská vládnoucí třída ochotná sledovat.

Ale francouzská reakce nemá volnou cestu. Existuje i jiná Francie, lidová a revoluční. Osvícená Francie, vycházející z Velké revoluce 1789, jež promítla do celého světa své ideály „svobody, rovnosti a bratrství“; z první sociální revoluce, kde se dělnická třída uvedla s vlastními požadavky (1848); z revoluce Pařížské komuny (1871), kdy se dělníci poprvé chopili moci; k historickému sjezdu v Tours a k nezastupitelné úloze komunistů v životě země; k Lidové frontě, heroickému odboji proti nacistické okupaci. Francie pokrokových hodnot, kultury, svobody, internacionalismu. Právě ta Francie, kde tolik Portugalců a antifašistů nalezlo bezpečné útočiště a pocítilo vřelou solidaritu dělníků a francouzského lidu. Tato Francie je momentálně v nebezpečí. Ale opět má na to, aby je překonala a zvítězila.  

7. prosince 2015 Albano Nunes, ÚV Portugalské KS