Jdi na obsah Jdi na menu
 


Dvojí metr

30. 3. 2016

V březnovém vydání Letovického zpravodaje vyšel článek nazvaný Vzpomínka. Dotyčná autorka vzpomínala na svého otce, který v letech 1945–1948 vykonával funkci poslance v Prozatimním Národním shromáždění republiky Československé a následovně v Ústavodárném Národním shromáždění za Československou stranu národně socialistickou.

 

Jenomže hlavní náplní tohoto článku nebyla ani tak vzpomínka na otce, jako spíše kritika KSČ a překroucení událostí z února roku 1948 a následném vývoji. V článku si autorka účelově upravila historická fakta, tak, aby se jí to hodilo.

 

Když mě upozornili členové strany na tento článek, cítil jsem morální povinnost ne pouze jako funkcionář, ale zejména jako člen KSČM na tyto polopravdy a lži zareagovat. Během několika dní po vydání tohoto článku jsem napsal článek pod názvem Připomínka a zaslal jsem ho na uvedenou e–mailovou adresu Letovického zpravodaje, kde jsem požádal o jeho otištění v následujícím vydání. Za necelých 14 dní mi přišla odpověď, že redakční rada Letovického zpravodaje neschválila zveřejnění mého článku, protože podle jejího rozhodnutí je text v rozporu se zákonem o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Musel jsem se tomuto zdůvodnění zasmát, protože - pokud vím - publikování pravdivých historických faktů snad ještě žádnému zákonu neodporuje, i když tuto pravdu někteří lidé slyšet či číst nechtějí. Vůbec zvláštní je, že redakční rada Letovického zpravodaje schválila autorce zveřejnění politického článku, který nepřímo útočí na parlamentní politickou stranu. Do té doby jsem předpokládal, že do zpravodaje či do jinak nazvaných periodik vydávaných městem - a tudíž z peněz občanů - se uvádějí informace týkající se daného města, tzn. usnesení z rady či zastupitelstva, pozvánky na kulturní či sportovní akce atd. Netušil jsem, že se tam najde prostor na překrucování dějin.

 

V článku, který jsem žádal otisknout, jsem mj. napsal, že se KSČM mnohokrát omluvila všem, kterým bylo v minulém režimu ublíženo. Zároveň jsem ale také uvedl, že za co se KSČM omlouvat nemusí, je fakt, že během let 1948–1989 došlo k obrovskému rozvoji Československa. Budovaly se moderní továrny, přehrady, jaderná elektrárna, zavedlo se bezplatné zdravotnictví pro všechny a bez rozdílu, zavedlo se celoplošné očkování, což znamenalo vytlačení chorob, které dnes už ani neznáme, stavělo se cenově dostupné bydlení, podporovaly se rodiny s dětmi, stavěly se dálnice, modernizovala se železnice, zájmové kroužky byly dostupné pro všechny, dotovány byly rekreační zájezdy, zkvalitňoval se život na vesnici, neexistovala nezaměstnanost ani bezdomovectví. Nikdo se nebál exekutora, protože to slovo tehdy ani nikdo neznal. Když v roce 1990 předávali komunisté řízení státu Havlovcům a dalším podobným skupinám, nemělo Československo ani korunu státního dluhu. Dnes činí státní dluh přes 1,7 bilionu Kč. Komunisté uměli alespoň hospodařit, což se o dnešních vládních »elitách« říci nedá. Tyto »elity« ani nejsou schopny všem zajistit práci.

 

Nevím tedy, ve které pasáži jsem se dostal do konfliktu se zákonem o protiprávnosti komunistického režimu. Asi tím, že jsem napsal pravdu.

 

Emil PERNICA, předseda OV KSČM Blansko